Použití proměnných

Proměnná, jejíž hodnota se po inicializaci (prvním přiřazení) už nemění.

Proměnná drží poslední hodnotu během procházení nějaké předem dané posloupnosti hodnot (např. všech čísel od 1 do 10).

Proměnná drží poslední získanou hodnotu. Např. načítáme vstup od uživatele, dokud nezadá kladné číslo, nebo hážeme kostkou, dokud nepadne sudé číslo. Narozdíl od „procházení hodnot“ zde neznáme hodnoty dopředu.

Proměnná, která následuje hodnoty jiné proměnné – pamatuje si její předchozí hodnotu. V následujícím programu si proměnná p pamatuje předchozí hodnotu proměnné x, abychom mohli vypisovat rozdíly mezi načítanými čísly.

Proměnná drží nejlepší hodnotu při procházení posloupnosti hodnot („nejlepší“ podle nějakého kritéria, např. nejmenší, největší). V následujícím programu si proměnná m pamatuje nejvyšší načtené číslo.

Pojem „příznak“ se používá obecně pro proměnnou, která může nabývat jen dvou hodnot (typicky pravda / nepravda). O „jednocestný spínač“ jde v případě, kdy se proměnná už nikdy nevrátí do původního stavu, jakmile je jednou změněná. V následujícím programu si proměnná p pamatuje, zda některé načtené číslo přesáhlo 100. Jakmile se jednou p nastaví na pravda, už se nikdy nezmění.

Proměnná akumuluje (shrnuje) procházené hodnoty do jedné (např. součet). V následujícím programu proměnná s akumuluje součet zadaných hodnot. („Nejlepší hodnotu“ i „jednocestný spínač“ lze vnímat jako speciální případy akumulátoru, kdy shrnutím posloupnosti hodnot je nejlepší hodnota, resp. příznak.)

Proměnná je přímou transformací jiné proměnné. V následujícím programu je proměnná m druhou mocninou proměnné x.

Jako „pomocné“ označujeme takové proměnné, které drží hodnotu jen na velmi krátký čas (a nemají žádnou z jiných konkrétnějších rolí popsaných výše). V následujícím programu si do pomocné proměnné p dočasně ukládáme původní hodnotu x, abychom mohli prohodit hodnoty proměnných x a y.