Jména proměnných neovlivňují chování počítače při vykonávání programu, jsou však důležitá pro čitelnost kódu. Pokud pojmenujeme proměnnou celková_cena, neznamená to, že v ní bude automaticky uložený součet cen položek (to musíme zajistit vhodnými příkazy), je ale jasnější, co má proměnná reprezentovat, než když ji pojmenujeme c.

Povolená jména

Proměnné nelze pojmenovat libovolně. Konkrétní omezení se mezi programovacími jazyky mírně liší. Typická omezení jsou následující:

• Jména můžou obsahovat pouze písmena, číslice a podtržítka. Kdyby se proměnná jmenovala a+b, nešlo by ji odlišit od operace sčítání. Číslicí ale nesmí jméno začínat. Kdyby se proměnná jmenovala 12, nešlo by ji odlišit od hodnoty 12.
• Jména nemůžou obsahovat mezery. Kdyby se proměnná jmenovala cena mrkve, nešlo by snadno poznat, zda nejde o dvě proměnné (cena a mrkve). Pokud chceme více slov, můžeme použít například podtržítko (cena_mrkve).
• Jako jméno nelze použít tzv. „rezervovaná slova“, které už mají v programovacím jazyce určený význam (např. opakuj, nebo, pravda).

Konvence

Různé programovací jazyky mají navíc různé konvence, které podporují jednotnost kódu. Například v jazyce Python se jména proměnných píší malými písmeny, anglicky a více slov se odděluje podtržítkem (např. car_speed). Jde však pouze o doporučení – program se spustí, ať konvence dodržujeme, nebo nikoliv.

Popisnost

Popisná jména výrazně usnadňují čitelnost programu a snižují riziko chyb. Příkaz celková_cena ← cena_mrkev_1kg * kg_mrkve je jasnější než cena ← c * m a je také jasnější, že jsou správně jednotky. Volíme taková jména, která jednoznačně vyjadřují účel proměnné, i za cenu delšího názvu. Jednopísmenné názvy (např. x) jsou vhodné jen v omezených případech (řídící proměnná cyklu, souřadnice bodu, krátké ukázky kódu).